Z historie sboru
Z historie Sboru dobrovolných hasičů Mnichovice.
První bezpečné zprávy o hasičích a stříkačce v Mnichovicích pochází z roku 1856 z účetních knih obce, kde se mimo jiné nachází i tato položka :
– se stříkačkou k ohni do Otic, přitom světlo a správa roztlučené lucerny 1 zlatý a 48 krejcarů, za nové šrouby ke stříkačce, olej a od vyčištění 52 krejcarů, za železnou obruč na voznici 36 krejcarů.
V následující roce je i tento zápis :
– Za cestu se stříkačkou do Vidovic k ohni 1 zlatý 12 krejcarů, lidem, kteří přišli od ohně z Vidovic 48 krejcarů. Za dva nové špagátové košíky k ohni 3 zlaté 33 krejcarů, za uklizení příprav k ohni 13 krejcarů, jedna dubová voznice 5 zlatých 12 krejcarů …
Tak pokračují zprávy v obecních účetních knihách až do roku 1879. Hašení požárů v Mnichovicích se nijak nelišilo od hašení v ostatních obcích. Obecní úřad za veškeré práce při ohni platil a tím byla pochopitelně zatěžována místní pokladna. V letech 1879 a 1881 tábořilo v okolí Mnichovic vojsko, které zde pořádalo pravidelné cvičení, což znamenalo zvýšené nebezpečí vzniku požáru a požadavek na zřízení protipožárních hlídek. Jenže málo udržovaná stará stříkačka již byla opotřebovaná a nezpůsobilá k zásahu.
Fotografie pořízená při 20. výročí založení sboru (rok 1902).
Obec tedy na základě opakovaného nařízení vyšších míst pod pohrůžkou pokuty 10 zlatých pořídila stříkačku novou – od firmy Smékal v ceně 1 096 zlatých a 95 krejcarů a za dalších 106 zlatých bylo pořízeno vybavení. V té době již byly v Čechách zakládány sbory dobrovolných hasičů. 9. března 1882 byl založen i v Mnichovicích. Dle tehdejších zvyklostí byl rozdělen na tři části – lezce, stříkačníky a ochranné mužstvo. Sbor měl 62 zakládajících osob, převážně z řad řemeslníků (najdeme mezi nimi například 8 krejčích, 9 obuvníků, 2 kováře). Zajímavé je, že již v prvním roce existence sboru bylo nutné opakovat volby – zvolený jednatel nezačal pracovat.Druhým problémem byl neustálý nedostatek financí. Do druhého roku činnosti šel sbor s hotovostí ve výši 1 zlatý a 14 krejcarů. V dalších letech nebyla situace o mnoho lepší, což vedlo k opakovaným roztržkám mezi obecním zastupitelstvem a sborem. Ten pracoval hlavně díky nadšení lidí. V roce 1886 byl sborem požádán velitel pražských hasičů pan Hugo Dermatiny o poskytnutí školitele. Ten vyhověl a poslal Josefa Kocourka, který sbor cvičil. Potřebných 40 zlatých zaplatil předseda, velitel a jednatel ze svého. Problémová finanční situace pokračovala až do 1. světové války, kdy byla na čtyři roky veškerá činnost přerušena. Mnoho členů sboru bylo odvedeno a ve válce položilo svůj život.
1921 - sbor uspořádal župní cvičení za účasti 30ti sborů
První schůze po válce se konala 23. února 1919 za účasti 65 členů. Finační situace nebyla o mnoho lepší než před válkou, ale v následujícím roce byl starostou obce zvolen bývalý velitel hasičů, což přineslo alespoň stabilitu ve vztazích mezi zastupitelstvem a sborem. Výrazným dnem v životě sboru byl pak 5. červen 1921, kdy byl pořadatelem cvičení Říčanské župy za účasti 30ti sborů. Perfektně zvládnutá akce byla odrazovým můstkem pro další činnost. Ve sboru byl zřízen sanitní odbor.
Stříkačka pořízená v roce 1924.
Rok 1932: 50 let založení sboru.
Poprvé po téměř 40ti letech od založení sboru se zlepšila i finanční situace, když z částky 5,53 Kč na začátku roku se dostala na 2 399,33 Kč na jeho konci. V roce 1923 již měl sbor 124 členů a v roce následujícím zakoupil novou čtyřkolovou stříkačku (částečně opět na dluh). V roce 1925 měl sbor 170 členů, v roce 1929 již 224 a v roce 1931 bylo členy sboru 257 osob. V roce 1932 – padesátém výročí založení sboru – bylo rozhodnuto pořídit motorovou stříkačku. Její cena však převyšovala možnosti obce i sboru a tak byla vyhlášena veřejná sbírka doplněná o půjčku od Živnostenské záložny a v následujícím roce pořízena dvoukolová motorová stříkačka s příslušenstvím. Až do roku 1939 se sbor potýkal se splácením úvěru. Vše došlo dokonce až tak daleko, že bylo nutné si na jeho splácení vzít další úvěr jištěný majetkem představitelů sboru. Dnem 1. ledna 1942 byl podle vládního nařízení veškerý majetek předán na obecní správu. V následujícím roce bylo zakázáno i konání voleb a všichni funkcionáři jsou do funkcí jmenováni. Po dobu války sbor nijak nerozšiřoval svou činnost.
První valná hromada po osvobození se konala 30.9. 1945 – sbor měl v té době 411 členů. Pořídil si první auto a sanitní vůz, kterým prováděl přepravu zraněných za úplatu. Tím sbor výrazně zvrátil svou finanční situaci a i díky Fondu národní obnovy během dvou let vlastnil starší autobus, jednu motorovou stříkačku, auto Maybach a sanitku. Bohužel stále nevlastnil hasičskou zbrojnici.
V polovině roku 1950 došlo ke změnám v organizaci hasičských jednot – při ONV byly zřízeny okresní inspekce státního požárního dozoru, sbor podléhal přímo předsedovi MNV a Místní hasičská jednota pouze sdružovala občany pro doplnění sboru nebo pro práce směřující k výchově občanů. Tím došlo k dvojkolejnosti v práci i řízení sboru. Následně MNV odložil stavbu zbrojnice. Výsledkem byl pokles aktivity členů.
Praga RN
Po dvou letech bylo konstatováno, že autobus i sanitní vůz jsou rozbité a nezpůsobilé k další činnosti. Stříkačka byla zničena mrazem. Vše vyústilo v nové volby a dohodu s obcí, že zbrojnice nová zbrojnice bude postavena. V roce 1953 byla skutečna zahájena stavba. V roce 1954 byl sboru dodán výměnou za opravený autobus úplně nový a kompletně vybavený vůz značky Praga RN. 30.10. 1955 byl slavnostně předán do užívání požární dům. V roce 1957 sbor získal další vůz Praga RN – cisternu. V roce 1960 byl zřízen správcovský byt.
ZIL jezdil v Mnichovicích až do roku 1967.
V roce 1967 získal sbor cisternový vůz ZIL. V roce 1971 byla přistavěna sušící věž. V roce 1982 sbor získal CAS-25 Š706 a DA-12. Tato vozidla máme stále ve výzbroji.
——————————————————————————–
Zpracováno podle sborníku : 100 LET POŽÁRNÍHO SBORU V MNICHOVICÍCH – napsal Václav Lacina.